Martin Hausenblas

Petr JANEČEK, redaktor
——————–
Češi se pokoušejí dohnat Západ nejen ekonomicky, ale v poslední době i na poli filantropie. O slovo se totiž hlásí nový typ mecenášů a s nimi do Česka přicházejí nové filantropické trendy. V Česku ročně zemře přes 2 tisíce lidí bez závěti či dědice. Jejich majetek automaticky propadá státu a ten jej obvykle vydraží. Odhaduje se, že tak získá až desítky milionů korun. Naprosto přesná čísla o odúmrtích neexistují, zákon jejich sledování nestanovuje.

Jiří BÁRTA, výkonný ředitel, Nadace VIA
——————–
Ve Spojených státech, kde pochází 75 % veškerých soukromých darů od jednotlivců, tak jsme zjistili, že to jsou žijící jednotlivci. A kromě toho dalších 8 % veškerých darů ve Spojených státech je darováno prostřednictvím takzvaných dobročinných závětí.

Petra KRYSTIÁNOVÁ, manažerka pro rozvoj filantropie, Nadace VIA
——————–
U nás ta situace se závětěmi je taková, že se začínají objevovat první lidé, to jsou takové první vlaštovky, kteří začínají dávat peníze v rámci ze svých závětí na dobročinnost.

Petr JANEČEK, redaktor
——————–
Modelovým příkladem se stal profesor Lubomír Kohout, který v závěti odkázal neziskovým organizacím přes 2 miliony korun. Podle neziskovek je největší problém v tom, že lidé o takové možnosti vůbec neví.

Jiří BÁRTA, výkonný ředitel, Nadace VIA
——————–
Mohli by se rozhodnout tak, že podpoří školu, kam chodili, muzeum, které měli rádi, neziskovou organizaci, kterou, kterou léta podporovali.

Petr JANEČEK, redaktor
——————–
Ze světa zesnulých zpět do světa reálného. Taky v něm je významný prostor pro rozvoj individuálního mecenášství. Zajímavým trendem je objem darovaných financí. Ten se za posledních 10 let zdvojnásobil.

Jiří BÁRTA, výkonný ředitel, Nadace VIA
——————–
V současné chvíli čísla, která ukazují daňová přiznání každoročně, jsou taková, že ti z nás, kteří darují a nejsou líní a uplatní si svůj dar v daňovém přiznání, tak takových lidí je zhruba 110 tisíc v České republice. To na jednu stranu není velké číslo, protože to je zhruba pouze jenom 2, 2,5 % ekonomicky aktivních lidí, ale zároveň to ukazuje, že je tady velký prostor pro růst. Trend za poslední rok, dva, který vidíme, kdy v tom segmentu hodně bohatých lidí, tak klasický příklad – majitel firmy, který firmu budoval 10, 15 let, tak si uvědomí, že jsou v životě i jiné věci, které jsou zajímavé a důležité a ti lidé se vzdálili z toho dennodenního vedení firem, mnozí z nich se rozhlížejí po společnosti a říkají a kde teď mohu být užitečný?

Tomáš KREJČÍ, ředitel, Ústecká komunitní nadace
——————–
Začínají přemýšlet, jak v kontextu vlastně i toho svého podnikání vracet něco zpátky do komunity.

Petr JANEČEK, redaktor
——————–
A o tom je i příběh Martina Hausenblase. Ještě před časem nemyslel na nic jiného než na podnikání. Jenže při návratu z jedné služební cesty se málem zabil v autě. Ten moment mu změnil život. Odcestoval do Austrálie, zjistil, že jeho firma není středobod vesmíru a našel nový smysl života.

Martin HAUSENBLAS, filantrop, zakladatel společnosti Adler
——————–
Tenkrát, když jsem byl v té Austrálii, tak jsem se setkal s pár lidmi a bavili jsme se o tom, jak to vlastně vedeme jako lidi, a uvědomil jsem si, že nefungujeme příliš udržitelně. A tenkrát jsem pochopil, že vlastně tohle to je cesta moje další, protože můžete nějakou dobu jakoby nepracovat, ale když je vám 35, jako bylo tehdy mně, tak nemůžete to dlouho vydržet, takže během velmi krátký doby jsem se dostal do situace, kdy jsem hledal nějaký další směr a uvědomil jsem si, že udržitelnost jako taková, je moje téma. Uvědomil jsem si, že vlastně to je o místě, kde žiju, což je Ústí nad Labem, a začal jsem se dívat na to, co udržitelnost znamená pro Ústí nad Labem. Řekl jsem si – fajn, co tedy chci, tak jsem si říkal, dobře, město, kde se dobře žije udržitelným způsobem, no, a začal jsem proto pracovat. Začal jsem vlastně u sebe, to znamená, díval jsem se na svůj dům, na dům svých rodičů, jestli je tedy udržitelný. Pak jsem se díval do firmy, ve které pracuji, jestli ona se chová udržitelně. No, a pak jsem se díval na tu komunitu. Zjistil jsem, že stav komunity je strašný.

Petra KRYSTIÁNOVÁ, manažerka pro rozvoj filantropie, Nadace VIA
——————–
Filantrop může být i někdo, kdo skutečně dává tu stovku, ale z toho viditelného hodně dárcovství, to znamená ti bohatí, kteří dávají, tak tam bych řekla, že jsou dvě takové skupiny. Jedna skupina je, že skutečně se jim v životě něco stalo, kdy oni se rozhodli, že změní svůj život, a pak jsou lidé, kteří začínají uvažovat opravdu strategicky. Došli do nějaké fáze, kdy mají velký objem peněz a zjistí, že je to úplně neuspokojuje.

Martin HAUSENBLAS, filantrop, zakladatel společnosti Adler
——————–
Pro mě to téma vlastně bylo té filantropie bylo o tom, vzít studenty, vzít lidi tady z Ústí nad Labem a ty, který jsou nadaní, který na to mají, který zase nemají třeba peníze, tak jim prostě pomoct, aby se mohli dostat do zahraničí na nějakou dobu, aby se dobře naučili jazyk, aby získali dobré vzdělání a aby se vrátili sem do té komunity. Já jsem věděl, že chci něčemu pomoct, měl jsem tu vizi, jak to má fungovat zhruba, jaký účel to má plnit a měl jsem nějaké peníze a teďka jsem nevěděl, co je mezi tím.

Petr JANEČEK, redaktor
——————–
V tomto prostoru pracují komunitní nadace, které se na poli filantropie profilují jako nový hráč. Nejsou pro lidi, kteří chtějí pravidelně dávat stokorunu na dobrou věc, ale mají přidanou hodnotu pro mecenáše.

Tomáš KREJČÍ, ředitel, Ústecká komunitní nadace
——————–
Já se někdy snažím komunitní nadaci představit jako takovou v uvozovkách banku filantropie. Prostě představte si banku, jako dárce si v bance otevíráte účet, v naší nadaci si otevřete účet, fond a my vám zároveň budeme i těmi investičními poradci, jak s vašimi prostředky ve fondu nakládat.

Martin HAUSENBLAS, filantrop, zakladatel společnosti Adler
——————–
Já jsem si uvědomil, že je potřeba vlastně se spojit s partnerem, který udělá nějaký kus práce a já udělám kus práce. Je to o spolupráci. Já jsem udělal vnitřní závazek, že budu investovat 10 % svého ročního příjmu.

Tomáš KREJČÍ, ředitel, Ústecká komunitní nadace
——————–
Velmi prakticky vložíte prostředky do nadace, zřídíte si fond, řeknete, jaká část z těch peněz a v jakém časovém rozmezí má být utrácena. Dokonce nabízíme a zároveň, zároveň jsme velmi rádi, pokud dárci slyší i na takzvanou permanentní část daru, to znamená peníze, které se nikdy neutratí, pouze se každoročně zhodnocují.

Petra KRYSTIÁNOVÁ, manažerka pro rozvoj filantropie, Nadace VIA
——————–
Když jste, chcete dávat na dobročinnost větší částky peněz, tak máte několik možností. Tou nejznámější je, založit si nadaci, ale ne každý chce spravovat vlastní nadaci a mít jí. Takže když chcete dávat menší obnos peněz, nebo nechcete s tím mít tolik práce, tak úplně ideální formou je najít si nějakou nadaci, která je renomovaná, má nějakou tradici.

Petr JANEČEK, redaktor
——————–
Třeba v Bank of America funguje na 120 bankéřů, kteří lidem radí v oblasti filantropie. K tomuto stavu je v Česku ještě hodně daleko. I bez rad bankéřů se obešel Karel Janeček. Jeho fond proti korupci je mediálně známý, už méně se ale ví, že dlouhodobě podporuje českou vědu.

Karel JANEČEK, filantrop, ředitel a předseda představenstva RSJ
——————–
Podpora vědy a výzkumu byla ta primární, to už dělám vlastně víc jak rok, a rozhodl jsem se tak, protože jsem přesvědčen, že ti nejlepší lidé táhnou tu společnost kupředu a ti nejlepší já považuju právě kvalitní vědce. Počáteční vklad byl milion korun, z toho se zaplatí nějaké ceny. Letos jsou to 3 miliony korun a 3 miliony korun jsou to proto, protože dáváme 3 granty, 3 vědecké granty. Jeden v oboru matematika, druhý obor ekonomie a třetí v oboru medicína.

Jiří BÁRTA, výkonný ředitel, Nadace VIA
——————–
Z pohledu daňových probírek pro dárcovství je na tom Česká republika tak, že nemá tak výhodné pobídky jako například Spojené státy nebo Kanada, ale na druhou stranu ty pobídky tady jsou. To znamená individuální dárci si mohou snížit základ daně z příjmu až o 10 %. V dané chvíli si nemyslím, že hlavní brzdou dárcovství je to, že jsou malé daňové pobídky. Hlavní brzdou je to, že neziskové organizace málo žádají o dary a zároveň, že tady panuje taková ta nedůvěra v to, že můj dar bude dobře užit.

Petr JANEČEK, redaktor
——————–
Jak v USA, tak i v Česku platí, že relativně nejvíc ze svého příjmu dávají lidé chudší. Průměrně na dobročinné účely dali za svého 6320 korun. Největší dary věnovali bohatí, ale v porovnání ke svým příjmům jsou štědří méně. Průměrný roční dar měl hodnotu 32306 korun.