ct24.cz: Filantropů přibývá – živých i mrtvých

3. července 2011

Praha – Češi se pokoušejí dohnat nejvyspělejší západní státy nejen ekonomicky, ale v poslední době i na poli filantropie. O slovo se hlásí nový typ mecenášů a s nimi do České republiky přicházejí nové filantropické trendy. Přibývá tak nejenom dárců, kteří na dobročinné účely myslí ve své závěti, ale i těch, kteří se filantropii věnují během svého aktivního života.

Každý rok v Česku zemřou víc než dva tisíce lidí, kteří po sobě nezanechají dědice ani žádnou závěť. Jejich majetek pak automaticky propadá státu a ten jej obvykle vydraží. Odhaduje se, že tak získá až desítky milionů korun. Naprosto přesná čísla o tzv. odúmrtích neexistují, zákon jejich sledování nestanovuje.

Třeba ve Spojených státech, kde má filantropie dlouhou a hlubokou tradici, pocházejí od jednotlivců asi tři čtvrtiny všech soukromých darů, z toho osm procent tvoří právě dobročinné závěti. V tuzemských poměrech je situace v tomto ohledu samozřejmě daleko skromnější, i v Česku se už ale začínají objevovat první vlaštovky. Modelovým příkladem se stal profesor Lubomír Kohout, který v závěti odkázal neziskovým organizacím přes dva miliony korun.

Pro konání dobročinnosti ale není třeba hned umírat. I v reálném životě je totiž významný prostor pro rozvoj individuálního mecenášství. Zajímavým trendem je objem darovaných financí, který se za posledních deset let zdvojnásobil. Dárců, kteří svůj dar uplatnili v daňovém přiznání, tak loni bylo asi 110 tisíc. “Typický příklad – majitelé firmy, kteří firmu budovali dvacet let, si uvědomí, že jsou v životě jiné věci, tak se vzdálí z těch firem a začínají se poohlížet po společnosti a kde teď mohou být užiteční,” říká výkonný ředitel Nadace VIA Jiří Bárta.

Petra Krystiánová, Nadace VIA:

“Filantrop může být skutečně i někdo, kdo dává stovku. Bohatí, kteří darují peníze, se rozdělují na dvě velké skupiny. První z nich tvoří lidé, kterým se stalo nějaké neštěstí a rozhodli se, že změní svůj život. Pak jsou lidé, kteří začínají uvažovat opravdu strategicky – vydělali objem peněz a teď je jejich život neuspokojuje.”

Přesně o tom je i příběh Martina Hausenblase. Ještě před časem nemyslel na nic jiného než na podnikání, jenže při návratu z jedné služební cesty se málem zabil v autě. Ten moment mu změnil život a on se rozhodl věnovat část svých příjmů na dobročinnost. “Věděl jsem, že chci něčemu pomoct, měl jsem vizi, jak to má zhruba fungovat, jaký účel to má plnit, měl jsem nějaké peníze, ale nevěděl jsem, co je mezi tím. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je potřeba se spojit s partnerem, který udělá nějaký kus práce, a já pak taky udělám kus práce,” vysvětluje ústecký podnikatel svoji situaci před několika lety.

Podobně jako mnohým dalším začínajícím filantropům pomohla i jemu komunitní nadace. Ty se na poli filantropie profilují jako nový hráč. Nejsou tak úplně pro lidi, kteří chtějí pravidelně dávat stokorunu na dobrou věc, ale umí dát přidanou hodnotu mecenášům s vyššími dary. “Představte si banku, dárce si v ní otevírá účet, v naší nadaci si také otevřete účet, fond a my vám poradíme, jak s nimi nakládat, pomůžeme je alokovat na ta místa, kam si přejete, abychom spojili vaše zájmy,” vysvětluje šéf Ústecké komunitní nadace Tomáš Krejčí.

Martin Hausenblas dnes ve spolupráci s touto nadací odvádí ročně deset procent ze svých příjmů na pomoc nadaným studentům na ústecké vysoké škole.

“Když chcete dávat na dobročinnost větší částky peněz, tak máte několik možností, tak si můžete založit nadaci, ale ne všichni chtějí vést nadaci. Když člověk nechce investovat tolik peněz, je ideální oslovit nějakou neziskovou organizaci, která má tradici, a skrze ni si založit fond,” popisuje další možnosti dárcovství manažerka rozvoje filantropie v Nadaci VIA Petra Krystiánová. Třeba v Bank of America funguje na 120 bankéřů, kteří lidem radí v oblasti filantropie. K tomuto stavu je v Česku ještě hodně daleko.

Jak v USA, tak i v Česku platí, že relativně ke svému příjmu dávají nejvíce lidé s nejnižšími příjmy. Průměrně na dobročinné účely dali ze svého 6 320 korun. Největší dary věnovali bohatí, ale v porovnání ke svým příjmům jsou štědří méně. Průměrný roční dar měl hodnotu 32 306 korun.

URL| http://www.ct24.cz/ekonomika/128985-filantropu-pribyva-zivych-i-mrtvych/