Martin Hausenblas

Křehkost finančních trhů otřásá důvěrou v zákony kapitalismu. Je opravdu podstatou všeho zisk? Chobotnice korupce dusí politiku. Potřebujeme úplně nové elity? O těchto a dalších věcech diskutoval ZEN s lídry byznysového světa.

Ke dveřím secesní vily je natažen červený koberec, u kterého nás vítá správce klubu s grácií Oldřicha Nového. Obdržíme sklenku sektu a zaplujeme do hlubokých křesel vyleštěných pozadími elity podnikatelského světa. Za okny zurčí fontána a ze stěn na nás hrdě shlížejí portréty členů. V dejvickém Prague Business Clubu, jenž sdružuje na dvě stovky byznysmenů, uspořádal ZEN malé intelektuální setkání.
Jako první dorazila Magdalena Souček, která vede šest set lidí v české pobočce Ernst & Young, jedné z nejvýznamnějších poradenských firem. Magdalena vyrostla za Atlantikem, odkud si přinesla hodnotu „think straight, talk straight“. Proti lenosti a korupci staví pracovitost a upřímnost. Zní to poněkud mirkodušínovsky, ale co naplat -na této filozofii fungují nejlepší americké firmy. Dále přichází finančník Karel Janeček, který patří k nejbohatším lidem v zemi, ale na rozdíl od ostatních miliardářů je nezávislý na českém politickém a podnikatelském prostředí. Jeho firma RSJ obchoduje na finančních trzích v Londýně. I proto si Karel mohl dovolit nahlas mluvit o korupci a založil nadační fond, který odměňuje milionem korun ty, kteří korupci nahlásí. Během pár měsíců se z dosud neznámého třicátníka s mozkem geniálního matematika stala hvězda občanské společnosti. Teď si u Karla podávají dveře vlivní lidé a sondují, co má vlastně za lubem. Jak tvrdě chce jít proti zavedeným pořádkům? Mnozí k němu upírají velká očekávání. Jiní z něj mají strach.
Další originální postava je Martin Hausenblas, který vybudoval Adler, nadnárodní firmu s reklamním textilem. Stejně analytickým způsobem, jakým řeší automatické objednávání triček do celé Evropy, řeší i problémy ve svém domovském Ústí nad Labem.
A konečně náš hostitel Luboš Drobík, prezident klubu a jeden z nejlépe informovaných lidí v republice, u kterého se spojují nitky stovek obchodních a politických vztahů. Také Luboš – jedním z pravidel klubu je, že si všichni tykáme – cítí, že česká společnost se začíná měnit.

* Martine, ty jsi typický příklad angažovaného byznysmena. A přitom tě to ani nestojí velké miliony. Jaký je tvůj recept na korupci?

Hausenblas: Státní správa je složená z jednotlivců. Každý z nich chce maximalizovat svůj užitek a minimalizovat úsilí. Proto se přirozeně daří byrokracii a korupci. Zamezit jí může jen to, že úředník musí někomu skládat účty. Pokud zařídíte, aby mezi občany došlo k informačnímu propojení, tak se začnou věci rychle měnit. My jsme začali na Facebooku – úplně levně – sdružovat lidi z Ústecka. Kromě rasismu a extremismu si tam každý může říkat, co chce. A najednou jako byste v tom městě rozsvítili.

* Pokud vím, podařilo se vám zastavit nějaké tunely…

Hausenblas: Ústí nad Labem mělo být protkáno sítí tunelů za několik desítek miliard korun. A od jistého data měl začít platit zákon, který garantuje majitelům nemovitostí, že jim město musí nahradit škodu. Proto chtěl magistrát nový územní plán schválit co nejrychleji, nechtělo se mu platit. A dokonce byl tak drzý, že si to napsal do odůvodnění, proč se schválením tak spěchá! V tu chvíli už ale na Facebooku fungovala skupina s názvem I love Ústí, kde bylo 2500 lidí a objevil se mezi nimi pán, jmenuje se Jan Kvapil, který řekl: Mně chtějí zbourat barák a takových je nás šedesát! A tihle lidé začali dělat sousedské besedy, v Ústí do té doby něco nepředstavitelného. Pro magistrát totální hrozba. No a brzy pan primátor kapituloval. Řekl, že si stejně vždycky myslel, že ten nový územní plán je blbost. Rychle se přidali ostatní politici, že oni to vlastně taky nikdy nechtěli. Ten Facebook nemá žádné politické ambice, je to jen platforma pro setkávání lidí. Díky němu teď lidé pořádají doorfesty, pečou se koláče a chodí se do parku. A na webu vznikají už samovolně další skupiny. V tomhle prostředí, které je propojeno, je neefektivní být korupční. Protože jakmile úřad udělá něco nepěkného, tak se o ní ti občané hned dozví a vzbudí to odpor, takže úřad je prakticky paralyzovaný. Třeba teď se mělo stavět parkoviště pro auta před zoo za 82 milionů – mimochodem, dodneška mi nikdo nevysvětlil, proč všechny projekty v Ústí stojí 82 milionů, ať je to budka pro ptáčky, nebo parkoviště -, a to také neprošlo.

* Luboši, podobně jako Martinovo I love Ústí vlastně dnes funguje i Prague Business Club. I tady dochází k propojování lidí, kteří se navzájem inspirují, jak využít svůj vliv pro příslovečné veřejné blaho…

Drobík: Klub vznikal před deseti lety na principech, které v té době byly nosné. Šlo o prostředí pro vytváření kontaktů. Mezi podnikateli navzájem, ale zvali jsme sem také lidi z politiky. Podprahově klub fungoval jako posilovač ega. Vlastně se tím říkalo „jsem členem uzavřeného klubu, setkávám se s vlivnými lidmi, dává mi to prestiž“. Dnes je to už o něčem jiném. Dnes je to o hledání hodnot, jako je pravda, důvěra, schopnost sdílet, spolupracovat.
Část členské základny tuto vizi nadšeně podporuje, část členů je k ní lhostejná a část členů je upřímně zděšená. Nicméně značka klubu je silná, takže i ti posledně jmenovaní tady zůstávají. Akorát mi říkají, že bylo lepší, když jsme tu mívali ty ochutnávky doutníků a pěkné hostesky a proč teď pořád děláme nějaké semináře. (směje se) Na to mám jedinou odpověď. Byznys má obrovskou sílu. Buď může svět destruovat, čehož jsme teď svědky. Anebo může svět napravovat.

* A jak?

Drobík: Znám stovky lidí, kteří mají největší byznysy v této zemi. A vím, že tohle prostředí se nechce měnit. To samé politika. Totálně zakonzervované, bez hodnot, všechno stojí na vzájemných protislužbách. A volby jsou k ničemu. Jednou za čtyři roky volič nahází nějaké nesmyslné lístečky do nějakých urniček, a i když se změní vláda, věci se brzo dělají po staru. Všechny vztahy se totiž zase nějak nově zobchodují. Kdo půjde proti tomu přímo, skončí jako Jan Hus, Ježíš nebo Martin Luther King. Protože historie se opakuje, stále znovu vznikají vlády bez hodnot, založené jen na chamtivosti. Ale já nechci jít na popravu. Nechci zakládat nějakou novou politickou stranu a s tímto systémem bojovat. Já chci využít informační revoluci, která totálně mění svět. Stará struktura je zvyklá fungovat v prostředí starých technologií, ale my vidíme, že s internetem přišlo něco nového. Já jsem třeba inspirován projektem www.ted.com. Tam jsou úžasná videa řečníků všech druhů. Na začátku totiž docela stačí dodat lidem inspiraci. Jak říká Nietzsche: ty největší věci přicházejí na holubičích nožkách. V současnosti dávám dohromady podobný projekt pro české prostředí.

* Zní to trochu jako disent. S režimem se nedá střetnout v přímém souboji, ale dají se šířit rozvratné myšlenky…

Hausenblas: Onen dysfunkční lídr, který dnes sídlí na Hradě, je pro mě nepřijatelný, ale vím, že do budoucna je to nepodstatné. Začínají totiž vznikat nové neformální autority. Svoji pozici si zasluhují svojí integritou, čitelností a odvahou. Třeba Libor Michálek, bývalý šéf Státního fondu životního prostředí. Udělal ohlášením miliardové korupce čin, kterým okamžitě získal obrovský vliv.

* Magdaleno, vaše firma patří k pilířům korporátního světa. Jak vy vidíte ty změny?

Souček: Já jsem se podílela na vzniku platformy pro veřejné zakázky, která před posledními volbami vyvolala velkou diskusi. Řada firem slíbila, že budou dobrovolně transparentnější nad rámec zákona. To je dost důležité. Naše firma má také oddělení, které na žádost klientů šetří podvodné činnosti. A tomu oddělení se daří velmi dobře.

* Zadal si u vás někdy takovou kontrolu stát?

Souček: Ano, ještě před volbami pražský magistrát. A nikterak překvapivě z naší kontroly vyšlo, že nemá dobré protikorupční mechanismy. Vydali jsme spoustu doporučení.

* A udělali s tím něco?

Souček: Myslím, že některá doporučení byla novým vedením magistrátu vzata do úvahy. Já jsem ale ohledně boje s korupcí skeptická. Ernst & Young dělá průzkumy mezi manažery a zaměstnanci. Týkají se třeba etického kodexu, který by měla mít každá firma. V porovnání s údaji před pěti lety ví dnes méně zaměstnanců, co v kodexu jejich firmy vlastně stojí.

* V onom průzkumu se také píše, že pouhých 18 procent českých manažerů „odmítá neetické jednání jako prostředek k plnění cílů“.

Souček: Dnes se o korupci víc mluví. Její úroveň je, obávám se, pořád stejná. Janeček: To, že se o ní alespoň mluví, je skvělé. Finta je v tom, že každý se sám před sebou cítí dobrý. Dokud nezjistí, že ostatní mají jiné hodnoty. Šéf jedné z největších českých firem přišel nedávno za mým kolegou, byl úplně v nepohodě a začal mu vyčítat, co to proboha děláte s tím fondem proti korupci, vždyť vy ničemu vůbec nerozumíte, vždyť to je špatně… Protože do té doby byla pro něj korupce něco standardního. A najednou slyší, že on sám je lump a zloděj. On se třeba nebojí, že ho zavřou, ale tak nějak je nervózní. A příště, až bude nějaká hraniční situace, kde bude stát před volbou, zda udělat nějakou další prasárnu, tak už se rozhodne jinak. Třeba.

* Magdaleno, odpusť typicky genderovou otázku, ale jsou ženy vůči korupci citlivější?

Souček: Myslím si, že ano. Nejde jim jen o to být první, ale chtějí práci odvést v souladu se svým svědomím.
Hausenblas: Podívejme se na to trochu evolučně. Ženský princip je zaměřený na udržitelnost rodu. Korupce je proti udržitelnosti. Když si rozkrademe stát, není to dlouhodobě příznivé. Chlapi uvažují krátkodoběji. Chtějí vítězství. Je to jako s jejich orgasmem. Rychle na vrchol a pak sešup. Ale důležité je, že každý máme v sobě nějaký poměr mužského a ženského principu.
Souček: Každá dobrá firma se zabývá diverzitou, protože se ví, že smíšené týmy fungují nejlépe.
Hausenblas: Je ale důležité, aby žena v té exekutivní roli zůstala ženou. Jakmile v sobě nechá převážit mužský princip, musí za sebou vláčet těžký meč, který k ní nepatří. Když ale co nejlépe využije svůj ženský princip, pak ostatní muži jí, obrazně řečeno, přinášejí srny k nohám. Končí doba, kdy ženské seděly doma a nechaly problémy světa na mužích. Protože muži už nemůžou ekologické či náboženské problémy vyřešit jen tím mužským válečným způsobem. Je potřeba, aby ženy převzaly svou část zodpovědnosti. Ale musejí říct mužům: Nepočítej s tím, že já budu dělat chlapa, na to mám tebe. Ty budeš tahat všechny ty těžký věci a já se postarám o ty krásný věci.

* Na půdě tohoto klubu ostatně probíhá řada aktivit a seminářů…

Hausenblas: Musím Luboše pochválit, protože šíře seminářů v jeho klubu je tak velká, že se to podobá stolu, který se prohýbá pod tíhou laskominek. A tím, že kultivujete podnikatele, tak tím prospíváte nejen jeho firmě, ale zároveň klub slouží jako líheň budoucích lídrů, kteří mohou pomoci změnit klima v celé společnosti.

* Jaké akce v klubu mají největší úspěch?

Drobík: Tak pořád přijde nejvíc lidí na ochutnávku jihoamerických rumů, (směje se) ale existují fajnšmekři, kteří třeba přijdou na seminář s Janem Bílým, což je guru pro rodinné a firemní konstelace. To je metoda, kterou založil německý psycholog Bert Hellinger. V kostce jde o to, že se zvolí lidé, kteří jsou úplně mimo danou firmu, a ti lidé představují určité role, třeba ředitele, náměstka, zaměstnance atd. A tím se ukazují vztahy ve firmě, které jinak zůstávají skryté. Vidíte třeba, jak blízko ředitel stojí u svých zaměstnanců a jestli oni od něj instinktivně neodcházejí…
Hausenblas: My jsme to s mým společníkem absolvovali a ohromně nám to pomohlo.
Souček: Mně pořád není jasné, jak to funguje. Janeček: To je právě ta záhadná věc, jak se informace od ředitele firmy, který tu konstelaci pozoruje jako divák, dostanou k postavě, která ho hraje. Jde o nějaký přenos energie. Já tomu nerozumím, ale můj bratr se tomu strašně moc věnuje.
Hausenblas: Já jsem během konstelací byl i oním hercem a představoval jsem někoho, koho jsem vůbec neznal. A přitom jsem měl silné fyziologické pocity, které jsem vyjadřoval, a ten člověk se díky tomu o sobě hodně dozvěděl.

* Dnes se hodně mluví o work life balance. Aby měl člověk po práci dost času pro sebe a pro rodinu. Ale na druhou stranu se také mluví o tom, že dobrá firma je vlastně také rodina, kde má člověk své blízké. A že zaměstnání není nějaká práce, která skončí v pět odpoledne a pak se teprve začíná žít…

Drobík: Lidi brzy přestanou být ochotní dělat jako otroci a zodpovídat se pořád nějakému chytrému. Všichni budou chtít mnohem víc spolupracovat, být partneři té firmy a ne jen kolečka v soukolí. Ale stále se řada firem pořád dokola zabývá jejich kontrolováním a instalují různé programy, na jaké weby se jejich zaměstnanci nesmí koukat. To je směšné.
Souček: Mně nedávno volal někdo s nabídkou, že nám nainstaluje takový program. Ale já jsem mu řekla, my jsme profesionální firma, já nebudu kontrolovat lidem, co během dne dělají. My jsme totiž startovní čára pro talentované a ambiciózní, kteří u nás buď rychle rostou, nebo později odcházejí do vrcholné exekutivy jiných firem. Takhle jsou zkrátka nastavené všechny poradenské i třeba velké právnické firmy. Aby lidé byli ochotní podstoupit tu dřinu, musíme jim nabídnout volnou pracovní dobu. Dáme jim počítače domů, neřešíme, kde pracují. Třeba v bankovním sektoru to bývá rigidnější.
Drobík: Můj syn byl jako student na brigádě v jedné pražské bance. A tam se v pátek kolem poledne vypnou všechny ty obrazovky, kde jinak běhají akcie, a začnou tam pouštět filmy. Ta banka je vůbec neinspiruje, můžou mít sto kontrol, zda všichni pracují, a oni to stejně odfláknou.
Souček: My nabíráme lidi hned ze škol, aby v českých firmách nezískali ty bad habits, špatné návyky. Pošleme je do školicího střediska v Americe na tři týdny a tam se do nich horem dolem láduje jedno pravidlo: think straight, talk straight. Tak, aby člověk k problémům přistupoval čelem a aby se nebál mluvit.

* Myslím, že důležitější než kontrola je, aby lidé měli pocit, že je firma umí spravedlivě ohodnotit.

Souček: My samozřejmě máme hodnotící systém. Každého zaměstnance hodnotí minimálně dva jeho nadřízení. Pro lidi je totiž stejně důležité slovní ohodnocení jako peníze. Když mu přidáte, ale napíšete, že nepracuje podle očekávání, tak není šťastný.

* Martine, jak ty motivuješ zaměstnance?

Hausenblas: To, co lidi skutečně hluboce motivuje, je smysl. Když moje práce nemá smysl, tak můžete platit, jak chcete, a stejně to nebude k ničemu. A my v Adleru máme vizi, že budeme evropský lídr v oblasti reklamního textilu. Jak se firma mění z české na nadnárodní, tak máme hodně přísný, až skoro vojenský režim. Všichni musí zatnout zuby a makat. A všichni to chápou. Janeček: I v naší firmě všichni sdílejí jednu super vizi. Já se omlouvám, teď to bude znít trochu namyšleně, ale my si zkrátka myslíme, že to, co děláme, umíme nejlíp na světě.
Drobík: Stejné je to v našem klubu, kde i paní hospodyně ví, co chceme. Že děláme prostředí pro podnikatele, kteří mají ambici vytvořit cosi dobrého pro celou společnost.
Janeček: A já mám ostatně stejnou vizi s naší protikorupční nadací. Říkám podnikatelům, pojďme spojit tu sílu, kterou mají naše firmy, a zasadit se, aby společnost fungovala líp. Nevím, jestli budeme vyslyšeni, ale tím se moc nezabývám. (směje se)

* I v klubu se připravují antikorupční projekty…

Drobík: Třeba vyhodnocujeme sedmdesát největších měst z hlediska jejich korupční náchylnosti, které má nejtransparentnější smlouvy a výběrová řízení, jsou tam desítky kritérií…
Souček: To určitě vyhraje Martinovo Ústí nad Labem. (směje se)
Drobík: Je spousta měst, třeba Černošice, kde mafiánské struktury nejsou tak etablované, kde jsou občané aktivní, a ty je potřeba dát za příklad.
Hausenblas: Ústí nad Labem je jedno z nejhorších měst. Ale pokud se podaří trochu pročistit Ústí, tak se to podaří všude. Jak řekl ministr vnitra Jan Kubice, když přišel sem do klubu: Dobro se sdružuje za každých okolností, ale zlo jen tehdy, když se cítí ohroženo. Janeček: To je skvělý, že to říká zrovna Kubice.
Drobík: Ale nedělejte si přehnané iluze. On není tím, kdo vládne policii. Tam jsou totálně rozparcelované zájmy, všechno je zabetonované. Kubice je jen politická figura. Česká policie je demoralizovaná a na klíčových místech jsou dosazeni lidé, kteří jsou k někomu loajální.

* Mám poslední otázku. Kde bude svět za 10 let?

Janeček: Věřím, že korupci se podaří zásadně omezit, že lidé budou aktivnější. Ale globálně mám strach. To současné zadlužení států je opravdu velký problém.
Souček: Souhlasím. Za Česko jsem optimista, ale situace na světových trzích je velmi znepokojivá.
Hausenblas: Česká společnost se probouzí, ale budeme čím dál ve větším vlivu globálních problémů. Povede to k tomu, že namísto nefunkční OSN vznikne nějaká jiná celosvětová organizace.
Drobík: Myslím, že během pěti let začne celá civilizace kvůli ekonomickým tlakům zažívat velké otřesy. Ale při krachu ekonomiky si lidé uvědomí, že život není o tom věčném růstu a spotřebovávání. Bude to bohužel bolestivé, ale na konci toho přerodu vznikne něco nového. Něco nádherného. *

***

My nabíráme lidi hned ze škol, aby v českých firmách nezískali špatné návyky. Pošleme je do školicího střediska v Americe, kde do nich ládujeme: think straight, talk straight. – Magdalena Souček

V žebříčcích nejvlivnějších žen v českém byznysu bývá první či druhá. Magdalena Souček věří, že situace v Česku se bude zlepšovat, ale velkou starost jí dělají světové finanční trhy.

Doporučuju www.ted.com. Tam jsou úžasná videa inspirativních řečníků všech druhů. Pár minut na této stránce vás úplně nabije energií. – Luboš Drobík

„Prague Business Club dřív podprahově fungoval jako posilovač ega. Dnes je to o něčem jiném. O hledání hodnot, jako je pravda a odvaha. Někteří členové klubu jsou z toho upřímně zděšení,“ říká Luboš Drobík.

Díky naší facebookové skupině I love Ústí se zarazil plán protkat město tunely za desítky miliard korun. Jako by se v tom městě rozsvítilo. – Martin Hausenblas

Firemní konstelace pomohly i společnosti Martina Hausenblase. Při této terapii se cizí lidé vcítí do role ředitelů a zaměstnanců a ukáží na problémy, které by jinak zůstaly skryty.

Šéf jedné z největších firem nám vyčítal, co to proboha děláte s tím fondem proti korupci? Začal se totiž kvůli tomu cítit jako lump a zloděj. – Karel Janeček

Vize protikorupční nadace. Karel Janeček říká ostatním byznysmenům: Pojďme spojit tu sílu, kterou mají naše firmy, a zasadit se, aby společnost fungovala líp.