Martin Hausenblas

jak ho vidím já

Téměř dvě hodiny jsme si povídali s Martinem Hausenblasem. Urostlý mladý muž mě zaujal svými názory. Otázkou je,jak jsou myšleny vážně a jak se podaří je naplnit. Jedno tibetské přísloví říká: „Slova jsou jen bubliny, činy jsou kapky zlata.”
Každopádně rodák z Děčína už nějaké činy za sebou má, minimálně věnoval milion korun na stipendia. „Pane, to je tak těžké,” často mi říkal při rozhovoru tichým hlasem.
Martin Hausenblas se přestěhoval do Ústí, když mu bylo dvacet let.„Studoval jsem tady střední školu, pak jsem šel na informační systémy na ústeckou univerzitu, ale nedodělal jsem to a odešel jsem. Když mi byl třicet let, tak jsem si dodělal MBA,” doplňuje informace ke svému životopisu. Nyní studuje španělštinu, umí rusky a anglicky a učí se francouzsky. A jak mu šlo ze začátku podnikání? „V roce 1998 jsem se sbíral z krachu distribuce prostředků na hubnutí, byl jsem hodně zadlužený a totálně na dně. Chtělo se mi umřít, brečel jsem. Tenkrát jsem si uvědomil, že se musím ode dna odrazit, ne se tam zabydlovat, slíbil jsem si, že se již nebudu muset na dno vracet. Pak se mi začalo konečně v podnikání dařit.”