Martin Hausenblas

Do toho, aby firmy byly společensky odpovědné, je nutné zapojit emoce i rozum. V rámci pražské konference nazvané Odpovědi byznysu na společenské otázky to uvedl zakladatel webových portálů Práce.cz a Jobs.cz Libor Malý. Přítomní se shodli na tom, že firmy by měly být odpovědné ke svým zaměstnancům i klientům.

Konferenci, kterou v pražském prostoru pro setkávání, inovace a rozvoj podnikání HUB zorganizovalo vydavatelství Economia a týdeník Respekt, zahájil velvyslanec USA v Praze Norman Eisen. Společenskou odpovědnost označil za důležitou, mezi firmami a neziskovými organizacemi by podle něj měly panovat dobré a rovné vztahy. Později na konferenci zaznělo, že neziskové organizace by se měly firem, na kterých žádají peníze, občas i ptát, čím mohou být prospěšné ony jim. „Společenská zodpovědnost musí mít smysl, je nutné zapojit emoci. Jinak vám to nikdo neuvěří,“ řekl Libor Malý. Poté se podle něj dostaví automatická motivace dalších lidí. Za příklad označil Tomáše Baťu: „To nebyl jen šéf, který byl zavřený v kanceláři a přehraboval se v papírech, ale v těch papírech se přehrabovat také musel. Baťovy závody prosperovaly, zvýšily zaměstnanost v dnešním Zlínském kraji, čímž pomohly celé republice.“ Podle konzultanta firmy Deloitte ČR a bývalého viceguvernéra České národní banky Luďka Niedermayera nestačí jen to, aby byla firma zisková, zisk se totiž podle jeho slov v některých firmách transformoval jen na krátkodobý, bez riskování. Především v době krize lidé potřebují hlavně stabilitu firem a větší ohleduplnost, pro některé firmy je však zodpovědné soustředit se opravdu především na zisk. Například pro penzijní fondy: od jejich zisku se totiž budou odvíjet budoucí penze lidí, kteří si tam budou střádat. Niedermayer dodal, že firmy v rámci společenské zodpovědnosti často nahrazují to, co zanedbává stát, který například příliš nereguluje hazard, kouření nebo pití alkoholu. „V době prohibice plno politiků přemýšlelo hlavně o tom, jak dostat alkohol zase co nejdřív do obchodů,“ uvedl.

Byly by oceněny i herny s přebalovacími pulty?

Na problematický aspekt oceňování firem v oblasti společenské zodpovědnosti upozornila exposlankyně Kateřina Jacques. Ta položila kruciální otázku, nakolik může být za společensky odpovědnou považována firma, jejíž předmět podnikání či jeho povaha jsou samy o sobě problematické. „V soutěži TOP Odpovědná firma byla oceněna například společnost OKD, která velmi zásadním způsobem negativně ovlivňuje zdraví obyvatel, ničí krajinu či plýtvá nerostným bohatstvím, které by mělo být chráněno pro příští generace. Oceňován bývá i ČEZ. Těm, kteří ocenění udělují, nevadí nezdravé propojení státního byznysu a politiky? Existuje nějaká hranice, která odděluje etické a neetické podnikání? Co třeba hazard, který často generuje sociálně patologické chování, přivádí jednotlivce i celé rodiny do finančních obtíží a má nezanedbatelné dopady jak sociální, tak zdravotní či kriminální? Kdyby v hernách hypoteticky měli přebalovací pulty a zvali více žen k automatům, které by byly energeticky nenáročné, dostaly by také ocenění?“ zeptala se. Viceprezident Adler International Martin Hausenblas se věnuje především udržitelnému rozvoji. V rámci konference vzpomněl na historku se svým firemním společníkem, která skončila kompromisem. „Řekl jsem mu, že už nemůžu pokračovat jen ve stroji na výboru peněz, a on řekl, že se zase nemůže věnovat jen udržitelnému rozvoji. Nakonec jsme se dohodli, že budeme udržitelně vydělávat peníze. A shodli jsme se, jak to dělat,“ řekl. Nyní například plánují projekt komunitního podnikání, které by zvýšilo zaměstnanost. Na faktury navíc už delší čas dávají heslo „podnikáme bez korupce“, kterým se řídí a „infikovali“ jím i další firmy. Podle technického ředitele firmy Veolia Voda ČR Ondřeje Beneše lze při společenské zodpovědnosti firem začít i zdánlivými maličkostmi – třeba tím, že se na konferencích bude rozlévat voda z kohoutku, nikoli předražené minerálky. Generální ředitelka Ogilvy Public Relations Dita Stejskalová řekla, že občas je dobré vyjít do tvrdé reality z vyhřátých kanceláří, kde sedí mladí a nabušení manažeři, kteří mají za to, že jim patří svět. Proto se společnost, ve které působí, spojila s Kontem Bariéry. „Děláme komunikaci pro všechny jeho programy,“ řekla. Ona sama navíc pravidelně dochází do psychiatrické léčebny za lidmi, kteří už nepodléhají úplné medikaci.