Forbes: Jak chutná pomoc
Soukromý dárce – vzácný druh, který se vrací do českých zemí. Jedním z nich je Martin Hausenblas. Nejdříve padl na dno, pak vydělal miliony. Ale pochyby o smyslu „toho všeho“ mu nedaly spát.
Mluví tiše a rozvážně, nebojí se být osobní. Před 15 lety si sáhl na dno, nyní je vycházející hvězdou české filantropie. Pro veřejnost jej objevila Nadace VIA, která se věnuje obnově českého dárcovství a úspěšným lidem ukazuje, jak na to: kdo má peníze a chuť věnovat se charitě, nemusí být odkázaný na házení do kasiček či zadávání trvalých příkazů. Může si svůj dar užít: najít si svoje téma, založit vlastní dárcovský fond, usměrňovat jeho provoz.
A právě Martin Hausenblas může být inspirací pro další novodobé mecenáše.
Nejen tím, že do své dobročinnosti investuje nemalou část osobních příjmů, ale i tím, jak ke svému rozhodnutí dospěl a jak se svého angažmá chopil.
Mladý muž na kolenou Podnikat začal v 18 letech: „Krátce po převratu jsme s mamkou nakoupili zásoby krachujícího státního podniku, byl to nějaký nábytek a další vybavení. Prodali jsme to místní škole, vydělali 14 tisíc korun a já si říkal: To je přesně ono, tohle chci dělat.“
V devadesátých letech studoval informatiku v Ústí nad Labem, ale školu nedokončil. Zlákala ho kariéra prodejce hitů na hubnutí a za pět let nasekal dluh 340 tisíc korun. „Bylo mi třiadvacet a připadal jsem si na odpis,“ říká k tomu. Ponížený mladík si půjčil další peníze, znovu nakoupil zboží.
Potom ho oslovil spolužák ze střední školy s nabídkou vlastního byznysu. Založili spolu menší reklamní agenturu, dařilo se jim. Když se blížil vstup do Evropské unie, odletěli do Číny hledat nápady na další podnikání a vzápětí i továrny, které by jim vyrobily potřebné zboží – trika, mikiny, větrovky, čepice. První rok prodali dva kontejnery, další rok dvacet. Dnes je osmatřicetiletý Martin Hausenblas jedním ze dvou majitelů firmy Adler, která obchoduje s reklamním textilem ve 12 evropských zemích a jejíž roční obrat dosahuje 350 milionů korun. Víc než svým byznysem se však v poslední době etabluje právě svými filantropickými počiny. Tím nejvýraznějším je založení fondu, který vysílá studenty z ústeckého regionu do světa. Vkládá do něj půl milionu korun ročně z vlastní kapsy.
I love Ústí!
Mužů, kteří již v mladším věku uspěli v podnikání a nyní se rozhlížejí kolem sebe, aby zjistili, jaký užitek by mohly jejich peníze přinášet, nepatrně přibývá. Finanční matematik Karel Janeček, který zbohatl burzovními transakcemi, se chopil tématu korupce (viz rozhovor str. 40). Buddhista
Libor Malý vybudoval internetové portály na zprostředkování práce a po jejich lukrativním prodeji pomáhá především Tibetu (viz Forbes 03/2012). Také Martin Hausenblas zvolnil a z řízení byznysu před čtyřmi lety vycouval: „Najednou jsem věděl, že mě ta práce nenaplňuje, navíc to začalo limitovat firmu. Abych se vyhnul nicnedělání, zmizel jsem do Austrálie a snažil se pochopit, co mi chybí.“ Následovaly další cestovatelské peripetie, tápající muž putoval se skupinkou odvážlivců pěšky Saharou, pak znovu odletěl do Austrálie, kde se opakovaně potápěl nad korálovými útesy a zažil jakési zelené prozření: „Když jsem viděl, jak člověk dokáže ty fantastické útvary poničit, rozbrečel jsem se v moři do masky. A pochopil jsem, že moje téma zní: udržitelnost.“ Podobných impulzů bylo víc, ve zkratce budiž řečeno, že výsledkem byl Hausenblasův návrat domů a chuť proměnit své město k lepšímu. „Nejdříve jsem si dal dva měsíce na to, abych analyzoval situaci.“ Co zjistil? „Lidé žijí izolovaně a hledí si jenom svého, což je optimální prostředí pro korupci a celkový úpadek.“ Spustil facebookové stránky s názvem I love Ústí. Když je navštěvovalo pět set lidí, začala o nové iniciativě referovat místní média. Když si fórum získalo patnáct set příznivců, zaznamenal to magistrát. Nyní ústecká internetová komunita čítá čtyři tisíce hlasů. „Propojili se lidé, kteří se dosud neznali. A vznikla svobodná síť, kterou už není možné tak manipulovat,“ říká Hausenblas. Povzbuzen tímto úspěchem se rozhodl financovat ústeckým talentům z různých oborů studium na nejlepších školách svého druhu. A založil Stipendijní fond Renesance, který už vyslal za hranice 16 mladých lidí. „Věřím, že se nám tím podaří proměnit zdejší klima. Ti lidé budou otevřenější, zorientovanější, prožijí trochu jiný příběh, než je tady zvykem. Nemůžou už říkat: Na mě se každej vykašlal, tak já se na každýho taky vykašlu.“ Jednou za rok se účastní zasedání výběrové komise, sám nehlasuje. S vítěznými uchazeči si vždy osobně promluví a snaží se je motivovat, aby na Ústecko nezapomněli. „Poprvé v životě mám pocit, že tady po mně jednou něco zůstane. Stačí jednou ochutnat, jaké to je, někomu pomáhat. A zjistíte, že lepší pocit snad neexistuje,“ říká Martin Hausenblas.
Vydělat si na to Když hovoří o své dobročinnosti, může posluchač získat dojmem, že má před sebou usazeného rentiéra.
Pro pochopení, že zůstává zavrtaný do svého byznysu, je třeba vyrazit do nejdivočejší ostravské čtvrti Přívoz.
Po jedné straně ulice se v blátě hemží děti před vytlučenými bytovkami, na opačné straně pak závora tiše vpouští kamiony do přísně organizovaného logistického areálu.
Proč severočeský patriot přestěhoval srdce své firmy do Slezska?
„Před časem jsem zaměstnance požádal, aby sepsali návrhy, jak ekologizovat náš provoz. Opakovaly se úsporné žárovky, recyklace obalů, dávkované splachování, ale jeden nápad byl naprostá pecka: šéf dopravy spočítal, že přesunutím distribuce z Ústí do Ostravy ušetříme šestatřicet tisíc kilometrů měsíčně.“ Výsledkem je rozlehlá hala s poloautomatickou linkou za sedmatřicet milionů korun, lépe napojená na dálniční trasy. A výprava do útrob areálu návštěvníka snadno přesvědčí, že Hausenblas má dál všechno pod palcem a z fleku by mohl šéfovat personálu přímo z placu. „Nepřetržitá kontrola je klíčová,“ nepřipouští žádné alternativní metody řízení.
***
Co je Adler
Adler International nabízí tři tisíce oděvních položek, zákazníky jsou obvykle reklamní firmy, které si textil samy obrandují. V Česku, na Slovensku a v Rumunsku je jedničkou na trhu, v Polsku a Maďarsku patří do první trojky. Většině partnerů garantuje dodávky do čtyřiadvaceti hodin, její ostravský areál má kapacitu pět milionů kusů zboží.
Co je Nadace VIA
Je největším soukromým podporovatelem komunitního rozvoje v ČR, pomáhá obnovovat zpřetrhané tradice českého dárcovství, každé září uděluje výroční Cenu VIA BONA pro jednotlivce i firmy za jejich dobročinné úsilí. Od svého vzniku v roce 1997 podpořila 3000 projektů částkou přesahující 250 milionů korun, jen za loňský rok to bylo 169 projektů za 13,8 milionu korun. Forbes je partnerem nadace.