Martin Hausenblas

Změny ve způsobu pohonu a řízení proměňují podobu automobilů. Kdy bude váš vůz vypadat jako gauč?

Prvních sto let automobilového průmyslu zcela proměnilo život na zemi. Auta se stala v řadě ohledů jeho středobodem. S nástupem nových technologií se však zdá, že tento stav možná nebude trvat zase až tak dlouho.

Automobilismus vyrostl na spalovacích motorech. Tedy na jednoduchých strojích, které se postupně stávaly složitější a složitější – až dosáhly stadia, kdy se nikdo neodvažuje ani pomyslet na to, že by je opravoval sám doma v garáži. Autům jsme se pak za těch sto let přizpůsobili nejen my lidé a náš životní styl, ale i životní prostředí.

Rozvoj alternativních typů pohonů v poslední dekádě nás však vede k zamyšlení nad autem jako takovým, nad jeho rolí v naší společnosti a životech. Jak by se auta a svět, který se okolo nich točí, mohly v brzké budoucnosti proměnit?

Kam zmizely inovace

Na jednu stranu se automobil během století proměnil zcela zásadně. Na druhou stranu se toho ovšem vlastně moc nestalo. Pořád jsou to jen čtyři kola, motor, volant a sedačky. Stejný pojízdný kočár jako na konci století páry.

Jenže právě dnes nastává doba, kdy přicházejí ke slovu tzv. disruptivní technologie. Tento pojem zavedl harvardský profesor obchodu Clayton M. Christensen ve své práci Vynálezcovo dilema z roku 1997. Zkoumal v ní podrobně povahu inovací. Některé společnosti podle něj kladou až příliš velký důraz na současné potřeby zákazníků a zcela selhávají v zavádění nových technologií či obchodních modelů, které odpovídají nevyřčeným či budoucím potřebám zákazníků. Christensen v podstatě jen do akademické řeči přeložil a rozvedl slavný citát Henryho Forda: “Pokud bych se svých zákazníků zeptal, co by chtěli, řekli by, že rychlejšího koně.“

Disruptivní technologie je taková, která naráz a skokově mění pravidla hry. Kdo se nedokáže přizpůsobit, vyklízí kolbiště (dokonalým příkladem tohoto jevu je třeba nástup iPhonu).

Je paradoxem dnešní doby, že od doby Henryho Forda automobilový průmysl de facto žádnou skutečně disruptivní technologii v oblasti osobní dopravy nezavedl. Pouze intenzivně vylepšoval technologie už známé, případně funkční celek automobilu doplňoval o nejrůznější technická vylepšení. Systém “volant-spojka-plyn-brzda“ se za dlouhá desetiletí neposunul ani o píď (pokud nám nestačí, že díky automatické převodovce dnes můžeme vynechat spojku).

Teď je ale situace úplně jiná: ze zdánlivě neměnného řetězce mizí další prvky.

Vymytý mozek

Mike Simonian patří mezi nejznámější designéry spotřebního zboží. Pomáhal s návrhem herní konzole Xbox 360, vytvořil mobilní telefon pro Google s operačním systémem Android. Před časem se rozhodl představit světu svůj pohled na budoucnost osobního auta. Nese označení ATNMBL – Autonomobile. “Je čas podívat se na auta jinak,“ prohlásil o svém návrhu Simonian. “Musí nastat posun od pouhého designování aut k jejich redefinování,“ píše Mike na svých stránkách. “Rychlost a zrychlení jsou irelevantní. Výkon se bude měřit podle úspory času,“ dodává a jasně tím poukazuje na problém zastaralého způsobu přemýšlení o automobilech.

ATNMBL podle něj znamená konec řízení. Nastavuje zcela nová měřítka, ve kterých se designér dopravního prostředku zaměřuje na kvalitu času stráveného během přepravy. “Nejlepší zážitek z řízení je neřídit,“ vidí to jasně Simonian. Autonomobile je sedmimístný elektromobil, který ze všeho nejvíc připomíná obývák na kolečkách. Pohovka uvnitř je maximálně pohodlná, na stolek před ní si můžete položit nohy. Řízení? Neexistuje.

Prostě řeknete autonomobilu, kam chcete jet, a on vás tam zaveze. Uvíznete náhodou v zácpě? Nevadí, hovět si můžete dál, pracovat on-line nebo si číst, případně se občerstvit. Elektromotory jsou zabudované v každém ze čtyř kol, energie je skladována v bateriích pod podlahou a doplňována solárními panely na střeše. “Automobilový průmysl má vymytý mozek svou vlastní kulturou, svou obsesí rychlostí, stylem a klukovskou fantazií. Automobilový byznys se stal pouhým vytvářením nových obalů, svedl pozornost lidí ke stylu a jednoduché definici výkonu, nikoli k jejich skutečným potřebám,“ kritizuje dnešní stav Simonian. Docela přesně tak ale vystihuje akutní problém současného automobilismu.

Auto, které řídí samo

Elektrický pohon umožňuje se zcela oprostit od zažité podoby automobilů. Elektromotor je výrazně menší, jednodušší a – jak bylo naznačeno – může být umístěn v samotných kolech. Stejně tak baterie mohou nabývat prakticky jakéhokoli tvaru a být umístěny například v podvozku. Díky tomu se konstruktérům otevírají zcela nové možnosti. Pokud vám dnes idea poroučení automobilu, kam má jet, připadá jako příliš divoká, mohlo by vás uklidnit, že v USA už provoz robotických automobilů na svých silnicích schválily státy Nevada a Kalifornie. Společnost Google, která se v oblasti nové mobility silně angažuje, mimo jiné lobbováním pro zákony umožňující provoz robotických aut, už jich několik i testuje. Výzkumem a vývojem autonomních automobilů se zabývají i další společnosti, primárně samozřejmě automobilky jako například Volkswagen, Daimler a další. Své místo má tato technologie dokonce i na českých vysokých školách.

Roboauta, která dokážou řídit úplně sama, slibují skutečnou revoluci v dopravě. Nejen proto, že přinesou řádově vyšší bezpečnost a rychlejší cestování. Změní totiž pohled na auto jako takové.

Ztracený symbol

Evropský automobilový trh je už několik let v krizi. Důvod je přitom jednoduchý: lidé v bohatých evropských státech si (na rozdíl od zákazníků z Asie) nekupují nová auta. Proč? Protože už je mají – a stačí jim! Automobilový průmysl takříkajíc “dojel“ na vlastní dokonalost. Ač se auto stalo spotřebním zbožím, jeho životnost je mnohem delší než dva tři roky, které by potřebovaly automobilky pro hladký chod. Běžný Evropan (pokud zrovna nežije v Německu) své auto rozhodně nemění každé dva roky. Spíše jednou za pět až deset let. Není proto divu, že automobilky bijí na poplach. Šéf firmy Fiat-Chrysler Sergio Marchionne dokonce volá po tom, aby EU koordinovaně snižovala výrobu aut napříč kontinentem.

Místo toho, aby se automobilový průmysl zamýšlel nad tím, jak sebe a své produkty proměnit tak, aby vyhovovaly měnícím se (či nevyřčeným) požadavkům spotřebitelů, stále raději sází na udržování statu quo. Přitom se stačí rozhlédnout kolem sebe – v době, kdy se většina zboží přetváří z produktu na službu, je jasné, že se tomuto přerodu nevyhne ani auto. Pro mnoho lidí představuje vůz symbol jejich společenského postavení. Pro čím dál víc lidí ale tento rozměr ztrácí a slouží čistě jako způsob přepravy z místa A do místa B.

Nové ulice

Jistou nápovědou budoucího vývoje automobility jsou služby car-sharingu, tedy sdílení aut. Mezi nejvýznamnější patří Autolib (Francie), car2go (Německo) nebo Zipcar (USA). Zájemce o automobil si jej prostě objedná přes mobilní telefon na jednom z mnoha předávacích míst a přes mobil si jej i odemkne. Jen Zipcar má dnes kolem 400 000 členů a flotilu více než 5000 vozidel. Zákazníci služeb car-sharingu se rekrutují pochopitelně především z řad obyvatel velkých městských aglomerací.

Přestože ceny aut vytrvale klesají, čím dál více obyvatel dopravou přidušených velkoměst si uvědomuje, že vlastnictví auta je pro ně zbytečné. A obrací se místo toho buď k jiným typům dopravy, nebo ke službám sdílení či půjčování aut. Řada výzkumů ostatně prokázala, že většina uživatelů aut neujede denně více než 20 km a že auto 90 procent času někde stojí.

V dubnu tohoto roku proběhla v Praze konference Mobility Management Congress 2012. S úvodní prezentací na ní vystoupil Martin Hausenblas, viceprezident ústecké společnosti Adler. Ta se sice primárně zabývá výrobou firemního textilu, ale v posledních letech se začíná orientovat také na nejrůznější odvětví nových technologií, mimo jiné právě i mobilitu.

Hausenblas na konferenci předestřel originální představu budoucnosti osobní dopravy. Jeho verze je – jak jinak – službou: na straně uživatelské je velmi podobná klasickému car-sharingu. Uživatel si objedná robotický vůz. Ten během několika minut automaticky přijede na místo, které si zákazník zvolí. Jakmile se po ulicích budou pohybovat pouze elektrická robotická auta, pohyb se výrazně zrychlí, ubude emisí, ulice budou čistší a méně hlučné. Protože nebudete auto vlastnit, ale pronajímat si jej na potřebný čas, budou auta neustále v provozu. Díky solidnímu vytížení jich minimum bude stát v ulicích a před domy, díky čemuž se tato místa budou moci opět plnit lidmi, zelení a aktivitou.

Protože vozy budou neustále vytížené, bude je třeba po dvou až třech letech vždy vyměnit. Automobilový průmysl bude mít zajištěný odbyt. Strach, že po ulicích budou jezdit armády jednotvárných automobilů, není namístě. Právě za exkluzivní vzhled a maximální komfort, například i díky využití pokročilých materiálů fungujících jako displeje, si uživatelé budou připlácet. Čím větší, pohodlnější a barevnější auto si budete pronajímat, tím hlouběji budete muset sáhnout do kapsy.

Roste a dýchá

Mladí designéři si auta budoucnosti malují ještě výrazněji než Mike Simonian. Například český student průmyslového designu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně Michal Vlček uspěl v soutěži Allivision09 se studií auta, které dýchá samo pomocí fotosyntézy. Auto samotné vypadá jako jakýsi amébovitý skleník. Protože návrháři se v soutěži Allivision09 nemuseli vůbec ničím omezovat, vysnil si návrhář speciální typ solárního panelu, který rostlinám pomáhá v procesu fotosyntézy. Ta pak “magicky“ pohání elektrický motor auta. Co je dnes sen, se může díky rychlému pokroku v oblasti biotechnologií stát za tři desetiletí skutečností.

Ještě odvážnější cestou se vydala skupina designérů v soutěži Design Challenge na autosalonu v Los Angeles. Už před dvěma lety zde představila svůj vůz Mercedes-Benz Biome. Revoluční je v tom, že se nevyrábí, ale pěstuje. Biotechnologie představují jeden z nejslibnějších oborů vzdálené budoucnosti. Skupinka designérů proto popustila uzdu své fantazii a představila vizi, ve které se luxusní auta nevyrábějí v továrnách, ale pěstují podobně jako rostliny – ze zárodečného semínka ve speciálních sádkách. Odpadním produktem takového organického automobilu je kyslík. Jakmile auto dojede na konec své životnosti, prostě se rozpadne na organické látky.

Dnes se v automobilovém průmyslu stále více prosazují tzv. CFRP, tedy plasty z uhlíkových vláken. Jde o velmi lehkou a pevnou, ale drahou záležitost. Bambus je podobně lehký a pevný, ale nabízí bonus v podobě nízké ceny. Designéři Kenneth Cobonpue a Albrecht Birkner na výstavě Design Week 2011 v Milánu představili koncept vozu Phoenix, který je vyroben z ratanu a bambusu (ale i trochy oceli a uhlíkových vláken).

Jsou to sny, ale právě jim je nutné věnovat pozornost. Hraje se o to, kolika lidem bude zvyk jezdit dvoutunovou plechovou krabicí s kulatým volantem a čoudícím motorem připadat jako cosi, co je beznadějně passé.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-58139450-auto-ktere-dycha