Martin Hausenblas

Mladí čeští milionáři objevují kouzlo rozdávání peněz druhým

Být to před rokem, za ty peníze by si pořídil nové auto nebo luxusní exotickou dovolenou. Teď se však Martin Hausenblas rozhodl naspořených tři čtvrtě milionu rozdat. „Zkušenost z ciziny otevírá nové obzory, které mladí potřebují,“ říká sedmatřicetiletý podnikatel, proč se rozhodl věnovat peníze do speciálního fondu platícího zahraniční studia mládencům a dívkám z jeho rodného Ústí nad Labem. Příslib deseti procent z každoročních Hausenblasových příjmů dává tomuto plánu vcelku slušnou vyhlídku na dlouhý život. „Chci se tomu věnovat naplno a vymýšlet i jiné projekty. V hlavě mám teď třeba hřebčín pro místní děti. Vydělal jsem peníze, které sám zdaleka nepotřebuji, a přišel zkrátka čas myslet na ostatní,“ vysvětluje usměvavý muž v džínsech a sportovním svetru.
Martin Hausenblas patří k nové módní vlně strhávající stále více bohatých podnikatelů k disciplíně zvané filantropie. Její věhlas v poslední době zvedli především dva nejbohatší muži Ameriky – majitel společnosti Microsoft Bill Gates a finančník Warren Buffett –, když ohlásili, že na charitu věnují až 99 procent svého majetku a pokusí se k podobnému činu přesvědčit i další z nejbohatších lidí planety. Konkrétně tato slavná výzva, k níž se naposledy (jako sedmapadesátý) připojil zakladatel Facebooku a jeden z nejmladších miliardářů světa Mark Zuckerberg, mezi signatáři žádného Čecha nemá, zdejší filantropie je však i díky lidem jako Martin Hausenblas rovněž v pohybu.

Krátký spánek

Na svůj „moment prozření“, kdy se veškerou energii rozhodl nasměrovat právě k charitě, vzpomíná Hausenblas s notnou dávkou sebekritiky. „Donedávna jsem nemyslel na nic jiného než na podnikání. Té honbě za lepším výsledkem jsem obětoval všechno,“ říká muž, který svou firemní kariéru odstartoval ad hoc naplánovanou cestou do Číny, kde se rozhodl hledat dodavatele levných reklamních triček.
Ten přístup měl bezesporu efekt – za deset let existence se jeho společnost Adler vyšvihla na pozici jedničky ve svém oboru a jen za poslední rok vykázala víc než třísetmilionový obrat. „To, že jde o neudržitelné životní tempo, mi ale došlo ve chvíli, kdy jsem na dálnici usnul únavou za volantem a jen náhodou na poslední chvíli unikl tragédii.“
Nový pohled přitom Hausenblas získal i na své peníze. „Byl jsem dávno za hranicí toho, co skutečně potřebuji, a jen je zbytečně utrácel. Třeba jsem sousedovi koupil nový okap na dům jen proto, že se mi ten jeho starý nelíbil. Došlo mi, že ty peníze by se daly využít i mnohem smysluplněji.“ Šance na tuto „smysluplnost“ dnes v Česku rozhodně rostou. Kolem filantropie se tu podle expertů rozbíhá stále širší vrstva společenských aktivit. Přibývá profesionálních manažerů řídících dobrovolně a zdarma nadační fondy. Profesionalizují se i benefiční akce a různé sbírky. „Namísto charity jde stále častěji o dosažení konkrétní společenské změny. Místo pomoci jednomu dětskému domovu například narazíte stále častěji na grant pro neziskovku lobbující za zkvalitnění zákonů o rodinné péči,“ vysvětluje Pavlína Kalousová, ředitelka Fóra dárců, které nejrůznější dobročinné aktivity v Česku zastřešuje. „Je to skutečně pestré, přibývá mecenášů kultury nebo lepšího životního prostředí, stále častěji narážíme na filantropy, kteří chtějí podporovat aktivity protikorupčních organizací,“ popisuje i Petra Krystiánová z Nadace Via, která projekty tuzemských mecenášů koordinuje. „Nejde tu přitom jen o objem peněz. V té nové vlně jsou především lidé, jejichž podniky jsou úspěšné právě díky jejich schopnostem a ve chvíli, kdy se rozhodnou nasměrovat energii k filantropii, získává i tahle branže docela jinou kvalitu.“

Běh na pár let

A co je možná nejdůležitější, podobná kvalita nabírá na obrátkách i v odlehlejších regionech. Například právě v Hausenblasově rodném Ústí nad Labem dnes funguje i vůbec nejstarší česká organizace, která se poradenstvím pro „smysluplné využívání peněz“ bohatých živí. „Začínal jsem v devadesátých letech s obyčejnou neziskovkou pomáhající sociálně slabším lidem. Někdy před patnácti lety jsem se ale setkal s lidmi z amerického Silicon Valley a nahlédl úplně nový styl práce,“ vysvětluje ředitel Komunitní nadace Euroregionu Labe Tomáš Krejčí.
Jak obratem dodává, nejde tu o žádnou idealistickou dobročinnost, kde by si v rámci „komunity“ pomáhal každý s každým. „Komunitní znamená, že pracujeme s naším městem a regionem. Právě tady se zaměřujeme na ty nejbohatší a s jejich svěřenými penězi dále pracujeme,“ říká pan Krejčí. Získat nového trvalého dárce je podle něj běh i na několik let, kdy nadace pořádá nejrůznější společenské akce a cíleně oslovuje vybrané osobnosti z regionu s nabídkami drobnější spolupráce.
Darované peníze Krejčího nadace dál jednoduše nepřerozděluje, ale její experti je investují v nejrůznějších fondech a bankách. „Na dobročinné projekty posíláme fakticky jen zisky z těch operací,“ vysvětluje Krejčí s tím, že za jeho ústeckou komunitou dnes stojí už zhruba padesátimilionové nadační jmění od čtyř desítek dárců, které každoročně vygeneruje „volnou“ hotovost v řádu několika milionů.
Podobně založených organizací přibývá – momentálně jich existuje šest, rozprostřených po celém území Česka. Jak navíc předpovídají odborníci, v Česku se zřejmě brzy začnou objevovat i bankéři specializovaní výhradně na management mecenášství, což je v zahraničí běžný model (jen v jediné americké bance Merrill Lynch pracuje například více než sto padesát bankéřů specializujících se výhradně na poradenství se správou filantropických fondů).
Zjistit, jak velký potenciál filantropie v Česku dřímá, přitom v hrubých rysech není zas až tak obtížné. „Můžeme vyjít z poučky, že za adepta na nového filantropa lze považovat každého člověka, který disponuje více než milionem dolarů v hotovosti,“ připomíná už zmíněná Petra Krystiánová z Nadace Via pravidlo, kterým se prý ve světě řídí většina velkých nadací lanařících dárce. „Takoví lidé jsou daleko za hranicí toho, co sami potřebují, a existuje naděje, že je pro dobročinnost získáme. Čechů naplňujících tuhle hranici neustále přibývá, aktuálně je jich už víc než patnáct tisíc. Do filantropie se jich zatím zapojilo maximálně několik

desítek.“ Q

Čerych, Kellner, Bakala a spol.

Současným králem českých filantropů je potomek slavné průmyslnické rodiny z České Skalice Ladislav Čerych (85), který po emigraci a listopadovém návratu do Česka podpořil dlouhou řadu vzdělávacích projektů a nakonec na dobročinné účely věnoval i podstatnou část svého majetku včetně honosné rodinné vily. V první desítce českých miliardářů zatím filantropie nevzbuzuje většinovou pozornost a omezuje se především na dílčí projekty. Majitelé finanční skupiny Penta tak čas od času přes svoji nadaci poskytují studentům stipendia, vlastník Moravských naftových dolů Karel Komárek dal přes svou nadaci Proměny peníze na rekonstrukci několika parků a bývalý majitel sázkového impéria Fortuna Michal Horáček nechal v Roudnici nad Labem za vlastní peníze opravit jedno z místních náměstí.

Ale už i mezi desítkou nejbohatších Čechů lze dnes najít dva, kterým je možno říkat filantropové. Rodinnou Nadaci Educa, která kromě množství zahraničních stipendií provozuje i soukromé gymnázium, založil před lety nejbohatší Čech Petr Kellner – a teď k tomu spustil i zcela nový projekt Nadace Sirius pomáhající teenagerům a dětem z problémových rodin. Vlastní nadaci s nejrůznějšími sociálními projekty provozuje už řadu let i majitel ostravských uhelných dolů a vlastník tohoto týdeníku Zdeněk Bakala. Právě on přitom nyní avizuje, že dokonce ani již zmiňovaná výzva The Giving Pledge by do budoucna nemusela v Česku zůstat bez odpovědi. „Dát polovinu majetku nepovažuji jen za gesto, ale za opravdový čin,“ říká Bakala. „Chápu jejich rozhodnutí a pravděpodobně se rozhodnu obdobně.“